Timeline Photos

LEVNÉ POZEMKY MNOHDY SKRÝVAJÍ ODPAD ČI FEKÁLIE Levné pozemky, které se dlouho nabízejí k prodeji, mnohdy skrývají odpad, jsou kontaminovány zbytky ropných látek či průsaky fekálií od sousedů. Když takovou parcelu člověk koupí a až poté začne zjišťovat, co na ní kdysi stálo nebo se dělo, je už pozdě. Odškodnění se jen těžko domůže. Spory trvají i deset let a výsledek bývá k pláči. Soudy třeba uznají, že poškozený je sice morálně v právu, ale tím to končí. Satisfakce reálně žádná. Promlčeno, zapomenuto, viník, osoba či firma, se rozplyne, nelze dokázat přímou odpovědnost, nebo ho nelze dohnat. Na takové překvapení narazila před časem například menší stavební firma na severovýchodě Prahy. Koupila parcely pro řadové rodinné domky a sotva do nich kopla, začali dělníci ven tahat zbytky železobetonu, hromady sutě, plastů, rezavé plechovky se zbytky barev a ropných látek. „Nemohli jsme si dovolit protahovat stavbu, vždyť jsme na projekt měli úvěr, i naši klienti si brali hypotéky a termíny jednotlivých etap jsou bankami vázány pod sankcemi. Museli jsme to odstranit na vlastní náklady, přišlo nás to na milión,“ potvrdil 45letý jednatel firmy. Pozemek byla zavezená skládka Nedaleko stojí čistička. Viník by se ale jen těžko hledal. Pozemky byly desítky let zapomenutým okrajem mezi původní řídkou zástavbou „na konci světa“ z třicátých let minulého století a poli. Původně ani nešlo o stavební parcely. Do tohoto ještě nedávno zastrčeného kouta zavážel „sajrajt“ kdekdo, i místní. Pozemky připadly zdejší rodině v restituci a ta je prodala dál, nejspíš neměla ani tušení, že je to vlastně zavezená skládka. Takových nenápadných „dárečků“ jsou přitom po celém Česku stovky a přibývají další. Neuplyne týden, kdy by Česká inspekce životního prostředí nevydala zprávu, že někde ta či ona společnost na parcelu, která k tomu není určena, bez povolení vyvezla a šmahem zavezla stavební odpad, včetně život ohrožujících látek. Tento případ se dotkl firmy, jež to ve svém projektu ještě ustála. Nejhorší je, když takový „poklad“ potká jednotlivce. Někdy se to zjistí včas, mnohdy ne. „Koupili jsme za dva a půl miliónu domek na první pohled s pěknou velkou zahradou. Teče tudy potůček. Nic velkého, taková strouha. Zajímal jsem se o to, odkud přitéká. V realitce nám řekli, že je to v pohodě, že je to z protějšího svahu a že protéká přes souseda,“ řekl třicetiletý pan Jiří z Prahy. Voňavý potůček „Když jsme se nastěhovali, chodil jsem po zahradě a cítil smrad. Myslel jsem si, že se ve strouze budou v létě cachtat děti. To těžko. Protékají tudy fekálie. Sousední dům nemá kanalizaci, ani pořádnou jímku, a už léta to vypouští nenápadně tudy. Budu se bránit žalobou, ale s tím vším dokazováním a odvoláváním je to na jak dlouho? Na deset let, a to máme tady s tím žít?“ dodal. Nemusí jít jen o nedořešenou kanalizaci. Stačí, když je vedle na sousední parcele zemědělské hospodářství, ke vší smůle jen pár metrů od studny na nabízeném pozemku. S největší pravděpodobností nebude voda z takové studny pitná. Z příslušné vyhlášky vyplývá, že chlévy, močůvkové jímky a hnojiště při ustájení jednotlivých kusů hospodářských zvířat musí být od studny nejméně 25 metrů. „Při koupi pozemku by se kupující nikdy neměl spoléhat pouze na prohlášení prodávajícího. Je třeba si aktivně zjistit, co na pozemku bylo dříve, co se nachází v okolí, prostudovat si územní plán či zvážit provedení ekologického auditu v lokalitě, kde lze předpokládat výskyt zátěží zejména s ohledem na zamoření spodních vod a půdy,“ konstatovali Rudolf Kožušník a Bořivoj Líbal z advokátní kanceláře PwC Legal. Potíž je v tom, že i stará kontaminace se může od zdroje, třeba od chemičky, šířit kilometry daleko. V databázi ministerstva životního prostředí (MŽP) je evidováno 5000 starých ekologických zátěží. Staré kalové jímky se podle MŽP nacházely jako na běžícím páse například na Plzeňsku či Klatovsku. Bývají většinou pod starými objekty. Nemravné, pravil soud Odstrašující je případ Zdeňka Zunta z Písku. Před bezmála deseti lety si od soukromé firmy koupil pozemek v lokalitě Sv. Václav. Po třech letech se rozhodl, že si tam postaví dům. A našel zavezenou skládku. Jednání firmy sice soud označil za nemravné, ale kompenzace, tedy výměny pozemku či zaplacení sanace za zhruba 3,5 miliónu korun, se poškozený nedočkal. Okolností vztahů mezi městem a společností má podle informací médií na stole i kriminálka. K čemu to ale muži, který zde chtěl žít, vlastně je? Zdroj Jindřich Ginter, Právo Byla to pro Vás užitečná informace? Napište :-))