Společnost Fink, výroba krmných směsí spol. s r. o.:
vyrábí veškeré druhy krmných směsí pro hospodářská a domácí zvířata V některých historických pracích se můžeme dočíst, že v místech nynějšího mlýna stávaly v dávné době železárny. Mlynář Josef Tyl v roce 1905 poznamenal ve své rodinné kronice, která je nejstarší dochovanou kronikou v naší obci:
“Za starých dob se ve zdejší krajině dobývala železná ruda, bylo zde mnoho železáren a hamrů. I v Nezvěsticích byly železárny, čemuž plno strusek a železné rudy v těchto místech nasvědčuje.”Jedná se tedy o hamr, který je potvrzen již
v roce 1573 se jménem “Zacharyáš, hamerník z Nezvěstic”. Drátovna i mlýn původně náležely štáhlavské vrchnosti.
Mlýn byl nájemní, jako téměř všechny tehdejší mlýny. Byl pronajímán mlynářům za roční činži deset strychů žita a dva strychy ječmene.
Nejstarší zápis o předání mlýna je z roku 1742 a říká, že po smrti Jana Pitrmana, mlynáře v Nezvěsticích, převzal mlýn Leopold Labounek, jménem po matce. K převzetí mlýna byl nutný souhlas vrchnosti. Důkazem pravdivosti je záznam usedlíků v berní rule z roku 1716. O rodině Labounka je též zápis v chválenické matrice, když chválenický učitel Josef Šmolík si vzal za manželku Annu Labounkovou, dceru mlynáře v Nezvěsticích. Jejich syn dostal na přání vrchnosti nezvěstický mlýn. Měl dceru Annu, která se stala manželkou mlynáře Josefa Tyla. Od té doby ve mlýně hospodařila rodina Tylů. Podle rodokmenu, vypracovaného v roce 1999 JUDr. Milošem Kučerou, pocházel z této rodiny slavný český divadelník, spisovatel a dramatik Josef Kajetán Tyl, bratranec mlynáře Josefa Tyla. O návštěvě J. K. Tyla v nezvěstickém mlýně učinil mlynář zápis do výše uvedené rodinné kroniky.

Před mlýnem byl vodní práh, kde se voda z náhonu dělila. Na mlýn tekly tři díly vody a na drátovnu díl čtvrtý. K drátovně byla voda vedena po vantrokách až k budově a zde poháněla kola na vrchní vodu. O práci v drátovně píše mlynář Tyl:
“V drátovně se vyráběl drát ručně a byl na něj dobrý odbyt. Formani ho rozváželi do různých měst.”
Ve druhé polovině 19. století se začaly stavět strojní drátovny a ty všechny s ruční výrobou zničily. Odbyt drátu ustal a kdysi výnosná drátovna zůstala stát. Majitel drátovny Josef Šebl, aby využitkoval vodní sílu, postavil mlýn o dvou složeních. Nastala konkurence obou mlynářů, jejím důsledkem byly i časté spory mezi majiteli. Mlynář Tyl pamatoval jako nejstaršího drátníka Josefa Šebla. V rodině Šeblů se drátovna dědila. Za posledního drátníka zde pracovalo pět dospělých mužů. U mlýna bylo též hospodářství o výměře kolem 10 ha. Josef Tyl byl dobrý hospodář. Postupně rozšiřoval mlýnské zařízení včetně hospodářských budov, postavil stáje, chlév, stodolu a roku 1855 nové obytné stavení.
V roce 1896 koupil další z mlynářského rodu Jan Tyl Šeblův mlýn za 5.250 zlatých. Šeblovi se odstěhovali do Plzně a jejich dcery Zdeňka a Marie jako učitelky ve výslužbě jezdily do Nezvěstic do malé chatičky na Vartě v cípu, kde se cesta kolem lesa setkává s milínovskou silnicí. Roku 1909 ve mlýně vypukl požár. Po požáru byla postavena nová budova a mlýn zmodernizován. Dále jej nepoháněla vodní kola, ale dvě turbíny. Známý český vynálezce František Křižík mlýn elektrifikoval. Nemlelo se již mlýnskými kameny, ale ocelovými válci. V roce 1911 postavil Jan Tyl pekárnu, která zásobovala chlebem celé široké okolí. Jan Tyl byl přítelem spisovatelů Karla Klostermanna, Josefa Sekaniny a Alexandra Berndorfa, kteří rodinu často navštěvovali. Sám napsal několik svazků pamětních knih, ve kterých líčí poměry v kraji od doby svého dětství až do konce života.